Když tělo dostatečně nevytváří protilátky

Typy protilátek a jejich funkce

V lidském těle se vyskytuje několik typů protilátek. Typ IgA je převážně umístěn na sliznicích a v zažívacím traktu. Je tak součástí první linie obrany. Dalším druhem jsou protilátky IgM, které se při infekcích vytvářejí jako první. Čím déle infekce trvá, tím tělo produkuje více a více specializované a současně efektivnější protilátky namířené proti narušiteli. Nejčastěji se jedná o typ IgG. Tyto protilátky bývají v krvi přítomny často i dlouhou dobu po uzdravení. Buňky, které je vytvářejí, jsou nazývány paměťovými. Protilátky IgE jsou klíčové v boji proti parazitům, i když jsou častěji zmiňovány v rámci alergických onemocnění.

Rozpoznat poruchu tvorby protilátek v dětství může být obtížnější

Schopnost vytvářet protilátky sahá hluboko před naše narození. Jelikož však děloha představuje prostředí cíleně izolované (plod zde bývá vystaven infekci jen výjimečně), množství protilátek vyrobených miminkem bývá v době porodu minimální. Hlavní nárůst jejich produkce tak nastává až po narození.

Dospělých hodnot hladiny protilátek dosahuje dítě dle typu protilátek mezi 4. až 13. rokem. Proto často nebývá jednoduché jednoznačně potvrdit či vyloučit poruchu jejich tvorby u nejmenších dětí. Může se jednat jen o zpoždění, které tělo v průběhu let postupně dožene.

Nemalé množství poruch tvorby protilátek se naopak poprvé objevuje až v dospělém věku, kdy je situace zcela opačná. Po různě dlouhém období jejich bezchybného vytváření (někdy i za několik desítek let) tělu jakoby dojde dech a protilátky postupně ubývají. Dříve než lékař vysloví podezření na vrozenou poruchu, musí vyloučit všechna jiná onemocnění, která by mohla být příčinou zdravotních obtíží. Je to z důvodů odlišné léčby.

Když se protilátek nedostává…

Potíže spojené s poruchou tvorby protilátek představují velmi různorodou skupinu onemocnění. Klinicky se nemusí vůbec projevit, protože imunitní systém dokáže některé nedostatky sám kompenzovat. Jindy představují závažný zdravotní problém. Nemocný začne trpět častými bakteriálními infekcemi, jako jsou záněty dutin a průdušek či zápaly plic.

Opakované a neléčené infekce pak vedou k poruše plicních funkcí, které byly před zavedením možnosti pravidelného dodávání protilátek (tzv. substituce) bohužel běžné. Nejsou výjimečné případy, kdy jsou nezbytné operace vedlejších dutin nosních. Infekce mohou poměrně často postihovat i zažívací trakt, např. infekce salmonelou může mít závažnější a významně delší průběh. Je potřeba zdůraznit, že očkování, zejména proti bakteriálním infekcím, nemusí poskytovat dostatečnou ochranu. U určité podskupiny nemocných mohou vlivem navozené nerovnováhy vznikat autoimunitní komplikace a může docházet ke zvětšení sleziny či uzlin.

Možnosti léčby v současnosti

Díky dostupnosti léčby jsou v současné době vyhlídky nemocných na kvalitní život velmi dobré. Léčba však musí být zahájena včas. Chybějící protilátky jsou získávány z plazmy dárců krve a jsou nemocným dodávány v pravidelných intervalech. Terapie je ambulantní a u mnohých nemocných lze zvolit její domácí formu. V případě nedostatečného efektu léčby nemocného podpoříme dlouhodobým preventivním podáváním antibiotik. Autoimunitní komplikace jsou paradoxně řešeny imunosupresí (léky snižujícími některé funkce imunitního systému) s možností využití biologické léčby u specifického typu postižení.

Léčebná centra můžete nelézt při fakultních či krajských nemocnicích po celé České republice.

 Základní informace o poruchách tvorby protilátek (prosím vložit do samostatného boxíku)

• Nedostatek protilátek se nejčastěji projevuje opakujícími se bakteriálními infekcemi.
• Účinnost řady očkovacích látek bývá snížena.
• Závažnost problému závisí na přesném typu poruchy imunity.
• Ty nejzávažnější vyžadují péči ve specializovaném centru.
• Základem léčby je pravidelné dodávání protilátek získaných z plazmy dárců krve.
• Včasné rozpoznání onemocnění a léčba vedou ve většině případů k návratu do plnohodnotného života.

doc. MUDr. Pavlína Králíčková, Ph.D.
Autorka je imunoložka a alergoložka. 

Zdroje:

• Bartůňková J., Šedivá A. a kolektiv: Imunodeficience. 3., přepracované a doplněné vydání, Grada Publishing a.s. Praha, 2021
• Šedivá A., Sobotková M.: Primární imunodeficience – příručka pro pacienty a jejich rodiny. Tigis Praha, 2017