Imunitní systém

Jaké jsou varovné příznaky primární imunodeficience u dospělých?

Základním úkolem imunitního systému je správně rozpoznat nebezpečí, které může hrozit nejen zvenku (škodlivé bakterie, viry, plísně, parazity – označujeme jako patogeny), ale i zevnitř (např. nádorové buňky), a naopak tolerovat vlastní tkáně a orgány, neškodné viry, bakterie, plísně, řadu věcí z okolního prostředí – potraviny, pyly, léky apod.).

Imunitní systém představuje síť orgánů, tkání, buněk a bílkovin. Jako hlavní imunitní orgány jsou označovány brzlík a kostní dřeň. Jako druhotné pak slezina, lymfatické uzliny a řada dalších rozptýlených lymfatických uzlíků, které jsou napojeny především na sliznice (střeva, dýchací cesty).

Mandle (tonsily)

Mandle mají blízko k lymfatickým uzlinám, ale jsou o dost větší a vyskytují se v horních cestách dýchacích. Máme mandle nosní (obvykle zanikají kolem 10. roku věku), krční a podjazykové. Pokud jsou odstraněny, nemusíme se obávat. V jejich okolí je rozptýlena řada dalších drobnějších lymfatických uzlíků, které plní stejné funkce. Společně vytvářejí jednu z prvních obranných linií.

Brzlík

Tento orgán je školou pro některé druhy bílých krvinek, tzv. T- lymfocyty, které se zde učí rozpoznávat neškodné od škodlivého, aby nedocházelo k poškození vlastních tkání, učí se tzv. autotoleranci.

Lymfatické uzliny

Najdete je na mnoha místech ve svém těle (na krku, v podpaží, tříslech, ale i uvnitř hrudníku či břicha). Jsou místem kontaktu choroboplodných zárodků s buňkami imunitního systému. Brání, aby se infekce dostala do krevního oběhu.

Slezina

Největší orgán lymfatického systému představuje zásobárnu funkceschopných buněk imunitního systému, které v případě invaze rychle zareagují. Vytvářejí se zde především protilátky proti cukrům, které bývají obsaženy ve stěnách některých bakterií. Slezina bývá označována jako pohřebiště červených krvinek, zároveň pomáhá regulovat množství krve ve Vašem těle.

Játra

Játra jsou velkým pomocníkem imunitního systému. Při průchodu krve játry pohlcuje mnoho jejich fagocytárních (imunitních) buněk bakterie, mrtvé nebo odumírající buňky a škodlivé cizorodé částice v krvi. Navíc vytvářejí řadu bílkovin, které se účastní při zvládání zánětu.

Kostní dřeň

Zdravá kostní dřeň nepřetržitě vytváří krevní buňky – červené a bílé krvinky a krevní destičky. Tyto různé druhy buněk vznikají z kmenových buněk. Červené krvinky přinášejí tkáním kyslík a naopak odvádějí škodlivé látky. Krevní destičky se účastní krevního srážení, bez nich bychom vykrváceli. Správně fungující bílé krvinky jsou hlavní součástí naší obranyschopnosti. Mají schopnost vystupovat v případě potřeby z cévního řečiště a zamířit do místa zánětu.

Více informací Vám poskytne Váš ošetřující lékař.

Krev dopravuje specializované buňky imunitního systému z jedné části organismu do jiné.

Mezi tyto specializované buňky patří bílé krvinky, které vznikají v kostní dřeni, například lymfocyty (B lymfocyty a T lymfocyty) a fagocyty (neutrofily, monocyty a makrofágy).

T lymfocyty

T lymfocyty, zvané také T buňky, jsou klíčové v boji proti virům, plísním a tzv. oportunním organismům (za normálních okolností nezpůsobují žádné škody, ale při ztrátě správné funkce T lymfocytů, mohou vyvolat velmi nebezpečné infekce).

Mezi základní T lymfocyty patří:

Pomocné T lymfocyty – rozpoznávají infekci a připravují k boji jiné buňky imunitního systému. Pomocné T lymfocyty také říkají B lymfocytům, že mají vyrábět protilátky, vysoce specializované bílkoviny, které organismu pomáhají bránit se proti infekci.
Cytotoxické („zabijácké“) T lymfocyty – ničí infikované buňky.
Regulační T lymfocyty – řeknou imunitnímu systému, že bitva s patogenními mikroorganismy skončila a že je třeba přestat bojovat a zahájit hojení.
Paměťové T lymfocyty – pamatují si, jak infekci porazit, a umí rychle reagovat, když se stejná infekce objeví znovu.

B lymfocyty

Když se B lymfocyty (zvané také B buňky) setkají s látkami způsobujícími onemocnění, reagují tak, že dozrají v plazmatické buňky, které vytvářejí protilátky. Protilátky jsou vysoce specializované bílkoviny v krvi, nazývané také imunoglobuliny. Protilátky se zachytí na cizích útočnících a označí je jako určené ke zničení. Při jejich nedostatečné funkci jsme ohroženi zejména bakteriálními infekcemi.

Protilátek je pět hlavních typů:

Protilátky IgM reagují jako první. Poskytují významnou ochranu během prvních dnů infekce. Tyto protilátky mají sklon držet se v krevním řečišti, kde pomáhají zabíjet bakterie.
Protilátky IgG reagují jako další. Tyto protilátky vznikají ve velkém množství a působí v krvi a tělesných tkáních. Vážou se na patogeny, aby je pak imunitní buňky mohly snadněji zničit. Protilátky typu IgG přecházejí placentou z matky na její nenarozené dítě a chrání tak dítě několik měsíců, než si vytvoří vlastní potřebné množství.
Protilátky IgA jsou vylučovány do tělních tekutin, jako jsou slzy, sliny a hlen. Chrání proti infekci v dýchacích cestách a střevech. Tyto protilátky mohou mateřským mlékem přecházet z matek na novorozence.
Protilátky IgE se za normálních okolností vyskytují ve stopových množstvích, pomáhají v boji proti parazitům. V současnosti jsou však spíše nechvalně známé tím, že se uplatňují při alergických reakcích.
Protilátky IgD – v organismu jich bývá velmi málo. Uplatňují se zejména v období vývoje dítěte v prenatálním období v těle matky.