Základním úkolem imunitního systému je správně rozpoznat nebezpečí, které může hrozit nejen zvenku (škodlivé bakterie, viry, plísně, parazity – označujeme jako patogeny), ale i zevnitř (např. nádorové buňky), a naopak tolerovat vlastní tkáně a orgány, neškodné viry, bakterie, plísně, řadu věcí z okolního prostředí – potraviny, pyly, léky apod.).

Imunitní systém představuje síť orgánů, tkání, buněk a bílkovin. Jako hlavní imunitní orgány jsou označovány brzlík a kostní dřeň. Jako druhotné pak slezina, lymfatické uzliny a řada dalších rozptýlených lymfatických uzlíků, které jsou napojeny především na sliznice (střeva, dýchací cesty).

Více informací Vám poskytne Váš ošetřující lékař.

Krev dopravuje specializované buňky imunitního systému z jedné části organismu do jiné.

Mezi tyto specializované buňky patří bílé krvinky, které vznikají v kostní dřeni, například lymfocyty (B lymfocyty a T lymfocyty) a fagocyty (neutrofily, monocyty a makrofágy).

alt description

T lymfocyty

T lymfocyty, zvané také T buňky, jsou klíčové v boji proti virům, plísním a tzv. oportunním organismům (za normálních okolností nezpůsobují žádné škody, ale při ztrátě správné funkce T lymfocytů, mohou vyvolat velmi nebezpečné infekce).

Mezi základní T lymfocyty patří:

  1. Pomocné T lymfocyty – rozpoznávají infekci a připravují k boji jiné buňky imunitního systému. Pomocné T lymfocyty také říkají B lymfocytům, že mají vyrábět protilátky, vysoce specializované bílkoviny, které organismu pomáhají bránit se proti infekci.

  2. Cytotoxické („zabijácké“) T lymfocyty – ničí infikované buňky.

  3. Regulační T lymfocyty – řeknou imunitnímu systému, že bitva s patogenními mikroorganismy skončila a že je třeba přestat bojovat a zahájit hojení.

  4. Paměťové T lymfocyty – pamatují si, jak infekci porazit, a umí rychle reagovat, když se stejná infekce objeví znovu.

alt description

B lymfocyty

Když se B lymfocyty (zvané také B buňky) setkají s látkami způsobujícími onemocnění, reagují tak, že dozrají v plazmatické buňky, které vytvářejí protilátky. Protilátky jsou vysoce specializované bílkoviny v krvi, nazývané také imunoglobuliny. Protilátky se zachytí na cizích útočnících a označí je jako určené ke zničení. Při jejich nedostatečné funkci jsme ohroženi zejména bakteriálními infekcemi.

Protilátek je pět hlavních typů:

  1. Protilátky IgM reagují jako první. Poskytují významnou ochranu během prvních dnů infekce. Tyto protilátky mají sklon držet se v krevním řečišti, kde pomáhají zabíjet bakterie.

  2. Protilátky IgG reagují jako další. Tyto protilátky vznikají ve velkém množství a působí v krvi a tělesných tkáních. Vážou se na patogeny, aby je pak imunitní buňky mohly snadněji zničit. Protilátky typu IgG přecházejí placentou z matky na její nenarozené dítě a chrání tak dítě několik měsíců, než si vytvoří vlastní potřebné množství.

  3. Protilátky IgA jsou vylučovány do tělních tekutin, jako jsou slzy, sliny a hlen. Chrání proti infekci v dýchacích cestách a střevech. Tyto protilátky mohou mateřským mlékem přecházet z matek na novorozence.

  4. Protilátky IgE se za normálních okolností vyskytují ve stopových množstvích, pomáhají v boji proti parazitům. V současnosti jsou však spíše nechvalně známé tím, že se uplatňují při alergických reakcích.

  5. Protilátky IgD – v organismu jich bývá velmi málo. Uplatňují se zejména v období vývoje dítěte v prenatálním období v těle matky.

Shrnutí: Protilátky usnadňují zabíjení patogenů tím, že upozorňují imunitní systém na to, že je nutné zničit choroboplodné zárodky.

Kromě buněk je nedílnou součástí imunitního systému řada látek bílkovinné povahy, jako jsou cytokiny a komplement.