Příčiny SID

S rozvojem moderní medicíny se začaly ve stále vyšší míře objevovat SID vyvolané následkem léčby – ať už prostřednictvím použitých léků, či například operačního zákroku. Odborně jsou tyto příčiny označované jako iatrogenní. V současné době je totiž běžné podávat léky, které jsou schopné potlačit nežádoucí imunitní odpověď organismu. Typický je tento přístup například během terapie autoimunitních onemocnění, při transplantacích nebo léčbě nádorových onemocnění. V některých případech jsou ke stejnému účelu využívány i fyzikální vlivy, jako je například UV světlo nebo ionizační záření, přičemž je známo, že tyto vlivy (ať už z přirozených zdrojů, jako je slunce, nebo ze zdrojů umělých) mohou být rizikovým faktorem vzniku sekundárních imunodeficiencí.

Mezi léky, které mohou způsobit SID, patří například protizánětlivé glukokortikoidy, cytostatika, ale například i biologická léčiva.

Velmi názorně je možné nebezpečí provázející použití léčiv snižujících obranyschopnost pacienta popsat na některých typech biologické léčby, jejichž aplikace je spojována s nebezpečím opětovného vzplanutí skryté formy tuberkulózy. Před zahájením tohoto typu léčby je proto nutné vyloučit, že pacient tuberkulózu ve skryté formě má, protože by v důsledku terapie mohla přejít ve formu aktivní.

Pokud jde o poruchy funkce imunitního systému jako následku protinádorové léčby, je důležité zmínit, že i samotná nádorová onemocnění mohou sekundární imunodeficience způsobovat. Obvykle se jedná o hematoonkologické nemoci, jako jsou například chronická lymfocytární leukémie či mnohočetný myelom.

Ač se to v našich zeměpisných podmínkách může zdát neuvěřitelné, celosvětově je nejčastější příčinou sekundárních imunodeficiencí podvýživa. Nejčastěji vzniká v důsledku nedostatku zdrojů jídla, ale může jít i o následek některých závažných chorob (kachexie), případně může jít o deficit některých důležitých živin (např. zinku, vitaminů apod.).

Největší nebezpečí představuje podvýživa pro malé děti a seniory. Důraz musí být kladen i na správnou výživu těhotných žen, neboť má vliv na vývoj dítěte a z dlouhodobého hlediska může špatná výživa v těhotenství způsobit poruchy funkce jeho imunitního systému.

Velmi malé děti jsou náchylnější k běžným i oportunním infekcím (nemocem doprovázejícím jiná primární onemocnění) než běžný zbytek populace. Důvodem je jejich omezená schopnost obrany proti patogenním organismům, což plyne z nezralosti některých složek jejich imunitního systému. Situace je ještě závažnější u předčasně narozených dětí, neboť přenos mateřských protilátek, které dětský organismus využívá na svou ochranu během prvních měsíců života, probíhá převážně ve třetím trimestru. Imunitní systém novorozeného dítěte se tedy vyvíjí postupně, což velmi úzce souvisí s ustavením správné střevní mikroflóry v trávicím traktu.

Oslabený imunitní systém je však typický i pro druhý věkový pól, tedy pro stáří. Stejně jako se stárnutím opotřebovávají veškeré tělní orgány, prochází s věkem podstatnými změnami i imunitní systém. V důsledku toho se zhoršuje schopnost starších osob se bránit před patogenními organismy, objevují se u nich různé virové a bakteriální infekce a zvyšuje se riziko propuknutí některých typů chorob včetně nádorových. Snížená je i schopnost reagovat například na antigeny ve vakcínách a tím si vybudovat přirozenou ochranu proti patogenům.

Jak už bylo řečeno výše, sekundární imunodeficience nejsou geneticky podmíněné v tom smyslu, že by primární problém spočíval v genetické vadě, která způsobuje poruchy imunitního systému. Nicméně příčinou rozvoje SID může být genetická porucha, která primárně postihuje nějaký jiný tělní systém. Jeho porušená funkce pak ovlivňuje správné fungování imunitního systému. Podstata vzniku poruchy není zatím ve všech případech plně pochopena. Ke známějším příkladům patří například Downův či Turnerův syndrom nebo cystická fibróza.

SID se mohou rozvinout i v důsledku vážných úrazů či rozsáhlých operací, během kterých dojde k narušení přirozených imunitních bariér. Příčinou SID mohou být i velké ztráty krve, které zároveň vedou k úbytku složek imunitního systému, jež jsou v krvi obsaženy, a to včetně protilátek.

Velmi speciálními případy operací vedoucích k poškození funkce imunitního systému jsou pak thymektomie (odstranění brzlíku) a splenektomie (odstranění sleziny), tedy struktur velmi důležitých pro funkci imunitního systému.

Mezi další příčiny vzniku SID pochopitelně patří orgánové transplantace, které se díky pokrokům medicíny pomalu stávají téměř rutinní záležitostí. Pacientům, kteří je podstupují, je imunosupresivní léčba podávána před transplantací, během ní i po ní, aby bylo zabráněno odmítnutí nového orgánu tělem pacienta. Je logické, že v tomto případě stojí na jedné straně benefit zachování nového orgánu a na straně druhé riziko fatálních následků případné infekce.

Poruchy jater. Ač jsou játra obvykle spojována s jinými funkcemi v organismu (např. detoxikací organismu, produkcí žluči, tvorbou některých hormonů atd.), účastní se zároveň i procesu imunitní obrany organismu. Vzniká v nich řada proteinů, které se účastní imunitní odpovědi, a zároveň jsou sídlem mnoha buněk imunitního systému. Z výše uvedených informací je patrné, že choroby, které vedou k zániku jaterních buněk, se zásadním způsobem podepisují na funkčnosti imunitního systému. Jako příklad je možné uvést rozvoj jaterní cirhózy například v důsledku nadměrného pití alkoholu nebo po infekci virovou hepatitidou (žloutenkou).

Poruchy ledvin. SID mohou vznikat i v důsledku špatné funkce ledvin. Velmi známým stavem je uremický syndrom, při kterém se v těle hromadí dusíkaté odpadní látky, například močovina. Poruchy ledvin mohou vést i ke ztrátě proteinů, jejichž funkce je nedílnou součástí imunitní obrany organismu. Asi nejznámějším příkladem jsou protilátky, tedy glykoproteiny (bílkoviny s připojenou cukernou složkou) krevního séra. Ztrátami proteinů jsou však charakteristické i například poruchy gastrointestinálního traktu.

I řada metabolických onemocnění může ovlivňovat funkci imunitního systému. Asi nejznámějším metabolickým onemocněním způsobujícím SID je diabetes mellitus neboli cukrovka. Hyperglykemické prostředí (zvýšené množství cukru) v těle pacienta podporuje infekce způsobené např. kvasinkami Candida albicans, glukóza přítomná v moči pak podporuje např. růst bakterií E. coli, které mohou způsobovat infekci močových cest.

SID mohou být vyvolány i nepříznivými vnějšími vlivy, jako jsou ultrafialové (UV) záření, radiační záření, extrémní chlad či nadmořská výška (chronická hypoxie). Tyto stavy mohou souviset i s působením dlouhodobého stresu, stejně jako například dlouhodobá spánková deprivace, a vést opět k oslabení funkce imunitního systému. Stejně tak je již řadu let známo, že abnormality imunitního systému způsobují i lety do vesmíru. Tuto skutečnost je dobré vést v patrnosti zvláště u lidí vykonávajících povolání, která je extrémním podmínkám vystavují, jako jsou například piloti, horníci, polárníci či astronauté.

Výše uvedený výčet příčin rozvoje SID jistě není úplný. Důvodem je nezměrná komplikovanost lidského organismu a spolupráce a vzájemné ovlivňování jeho jednotlivých složek. Mimo to existuje řada onemocnění, u kterých byla spojitost se SID popsána (například u psychiatrických pacientů), ale zatím chybí podrobnější studie. Zároveň je známo, že vždy záleží na kondici a vnímavosti každého jedince (např. vzhledem k podávané dávce léku, době jeho podávání apod.). V potaz musí být brána i skutečnost, že různé příčiny SID mohou výsledné projevy navzájem zesilovat.