Diagnostika sekundárních imunodeficiencí
Sekundární poruchy imunity (sekundární imunodeficience, SID) jsou na rozdíl od těch primárních získané a provázejí celou řadu různých onemocnění. Z toho důvodu se při jejich diagnostice postupuje jiným způsobem.
Nepoznanou primární imunodeficienci si jedinec může přinést i do dospělosti, a proto je nejprve dobré vyloučit právě tuto možnost. Po tomto kroku je pak nutné zjistit základní onemocnění způsobující SID, aby se následně mohlo přistoupit k jeho léčbě a kompenzaci. Provádí se obvykle také imunologická vyšetření, která posoudí míru a závažnost imunodeficience.
Základním vyšetřením u SID je kromě zdravotní historie a fyzikálního vyšetření odběr krve a laboratorní zhodnocení odebraného vzorku. Lékař zkontroluje krevní obraz a počty jednotlivých typů bílých krvinek, dále vyhodnotí základní funkce ledvin, jater a slinivky a stav bílkovin v organismu.
Součástí diagnostiky je také vyšetření moči, které prozradí, zda se do ní neztrácejí bílkoviny – protilátky tvořené imunitním systémem jsou totiž z chemického hlediska bílkoviny. Při jejich zvýšené ztrátě může docházet i k nedostatku protilátek a zhoršené funkci imunitního systému.
Podle nálezů v laboratorním vyšetření a dalších příznaků se pak volí další postup. V případě podezřelého nálezu v krevním obraze se pacient odešle na vyšetření na hematologii, při podezření na vážné poškození ledvin přichází ke slovu návštěva na nefrologii, u rozvoje významné poruchy imunity následuje imunologické vyšetření. Při něm se zhodnotí počet imunitních buněk a množství protilátek.
Kromě tohoto je samozřejmě důležité znát základní onemocnění, od čehož se pak odvíjí léčba. Mnohdy už je známo, jen někdy se musí přistoupit k dovyšetřením.
V případě podezření na krevní onemocnění vás vyšetří na již zmíněné hematologii. Mezi možné příčiny SID totiž patří leukémie a mnohočetný myelom. Odborník zde opět hodnotí krev a moč. Pokud jde o další nádorová onemocnění, existuje zde také riziko lymfomů, na které padá podezření při zvětšených mízních uzlinách a dalších příznacích. Odborníci provádí vynětí a zhodnocení uzliny, dále také přicházejí ke slovu zobrazovací metody.
Při podezření na špatnou funkci ledvin vás dovyšetří na nefrologii, u špatné funkce jater na gastroenterologii, případně přímo v jaterní poradně. Cukrovka se většinou odhalí včas, dá se na ni přijít při rutinní preventivní prohlídce. U revmatických onemocnění lékaři kontrolují typický nález na kloubech a rentgenu, k podrobnějšímu laboratornímu vyšetření se odebírá také krev. V případě podezření na HIV/AIDS či jiné infekční onemocnění, jako např. EB virus, tuberkulóza nebo virová hepatitida (žloutenky), jsou namístě testy z krve či slin.
Diagnostika tedy záleží na základním onemocnění a tíži imunodeficience.
Důležitými články celého diagnostického řetězce jsou lékař i pacient. Vzhledem k tomu, že například u hematoonkologických pacientů patří infekce při SID k hlavním příčinám nemocnosti a úmrtí, je potřeba, aby se ošetřující lékař soustředil na brzkou diagnostiku SID. U pacientů s rizikem rozvoje SID by měly být součástí sledování kontrola hladin imunoglobulinů a pravidelné imunologické vyšetření.
Svoji zodpovědnost má samozřejmě i pacient. Je potřeba pečovat o své zdraví a všímat si změn, jako jsou častější infekce – ať už ty drobné, nebo závažnější, případně jejich horší průběh a informovat o nich svého ošetřujícího lékaře. Své zdraví máte ve svých rukou.
Spolupracující organizace
Tyto stránky jsou realizovány s finanční podporou společnosti Takeda Pharmaceuticals Czech Republic s.r.o.
Doc. MUDr. Pavlína Králíčková, Ph.D.
pracuje jako zástupce přednosty pro léčebně-preventivní péči Ústavu klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice v Hradci Králové a současně vyučuje na Lékařské fakultě University Karlovy v Hradci Králové. Profesně je orientována především na diagnostiku a léčbu vrozených poruch imunity, zejména běžné variabilní imunodeficience a hereditárního angioedému. Kromě klinické a vědecké práce v oboru imunologie se podílí na aktivitách spojených s pacientskými organizacemi. Snaží se své zkušenosti předávat nejen mezi laickou, ale i odbornou veřejnost, a rozvíjet mezioborovou spolupráci.
