#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#
Sekundární imunodeficience (SID) jsou poruchy imunitního systému, které vznikají jako následek jiného onemocnění (např. diabetu, urémie, virové infekce), závažných úrazů, rozsáhlých operací nebo celkového stavu organismu (např. věku, podvýživy). Mohou též vznikat jako následek léčebné intervence (např. protinádorové imunosupresivní terapie) nebo nepříznivých vnějších podmínek (chronického stresu, dlouhodobého kontaktu se škodlivinami).
Vzhledem k podstatě jejich vzniku jsou někdy označovány též jako imunodeficience získané. Právě příčina vzniku je odlišuje od imunodeficiencí primárních, též označovaných jako vrozené, u kterých je funkce imunitního systému ovlivněna v důsledku mutací v příslušných genech.
Sekundární imunodeficience představují značně různorodou skupinu onemocnění, která se u dospělé populace vyskytuje poměrně často. Většina z nich však mívá (ve srovnání s primárními imunodeficiencemi) mírnější projevy, mezi které patří například častá onemocnění dýchacích cest či trávicího systému. Obdobně, jako jsou klasifikovány primární imunodeficience, jsou klasifikovány i imunodeficience sekundární, konkrétně tedy na SID protilátkové, buněčné, kombinované, fagocytární a komplementové.
pracuje jako zástupce přednosty pro léčebně-preventivní péči Ústavu klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice v Hradci Králové a současně vyučuje na Lékařské fakultě University Karlovy v Hradci Králové. Profesně je orientována především na diagnostiku a léčbu vrozených poruch imunity, zejména běžné variabilní imunodeficience a hereditárního angioedému. Kromě klinické a vědecké práce v oboru imunologie se podílí na aktivitách spojených s pacientskými organizacemi. Snaží se své zkušenosti předávat nejen mezi laickou, ale i odbornou veřejnost, a rozvíjet mezioborovou spolupráci.