Sekundární imunitní nedostatečnost se stejně jako ta primární projevuje častějšími infekcemi, jejich delším a horším průběhem s komplikacemi anebo rozvojem těžkých či tzv. oportunních („příležitostných“) infekcí, kdy je příčinou patogen, který by infekci v běžných případech nezpůsobil. Proto je součástí léčby i terapie těchto infekcí, ale základní kámen léčby leží jinde – je nutné mít pod kontrolou primární onemocnění, které způsobilo poruchu imunitního systému.
Základem je léčba vyvolávající příčiny SID
Nejprve je třeba zkompenzovat základní onemocnění. To nejčastěji znamená dodržovat léčbu nastavenou ošetřujícím lékařem, docházet pravidelně na kontroly a případně upravit životní styl a jídelníček. Někdy jsou příčinou přímo léky, které pacient užívá k terapii daného primárního onemocnění (například tzv. imunosupresiva, chemoterapeutika, biologická léčba). V takovém případě může dojít ke změně terapie – pokud je to možné. Odstranění vyvolávající příčiny může poruchu imunity vyřešit samo o sobě a pak ani není třeba dalších terapeutických zásahů.
A pokud tomu tak není, může se přistoupit k dalším variantám.
U většiny pacientů s jen mírnými projevy poruchy imunity nám stačí tzv. symptomatická léčba, kdy řešíme probíhající infekci. A to včas a pokud možno léčbou, která je cílená na vyvolávající patogen. U pacientů s imunodeficiencí se totiž mohou objevit rezistentní patogeny, které potřebují specifickou léčbu. Další možností je stejně jako u PID preventivní podávání antibiotik či antivirotik.
Další postupy záleží na typu a tíži poruchy imunity. Pokud má pacient nedostatek protilátek, může užívat imunoglobuliny. V případě nízkého počtu neutrofilů (typ bílých krvinek) lze v rámci jednoho z pozdějších řešení podávat stimulační růstové faktory, které popoženou jejich výrobu a navýší jejich počet.
A jak je to s očkováním? To je pro některé skupiny pacientů (jako jsou například lidé bez sleziny) opravdu velmi důležité, zvlášť v případě očkování proti pneumokokovi, meningokokovi, hemofilovým infekcím nebo třeba chřipce. Obecně není doporučováno podávání živých vakcín, nicméně je to na zvážení ošetřujícího lékaře, a proto je lepší se s ním o výběru vhodných očkování pobavit.
Jak je vidět, zvolená terapie záleží na vyvolávajícím onemocnění i tíži imunitní nedostatečnosti. Spolupráce s vaším ošetřujícím lékařem vám zajistí nejvhodnější terapii.
Kromě léčiv je důležité myslet i na režimová opatření, která zahrnují zdravý životní styl se správným jídelníčkem, dostatkem pohybu (samozřejmě dle možností) a také snahou vyhýbat se infekčnímu prostředí. Také je vhodné používat roušky, zvláště v rizikových prostorech (např. čekárně u lékaře), a také na sebe myslet při setkávání s nachlazenými či jinak infekčně nemocnými lidmi. Přece jen jde o vaše zdraví!
Spolupracující organizace
Tyto stránky jsou realizovány s finanční podporou společnosti Takeda Pharmaceuticals Czech Republic s.r.o.
Doc. MUDr. Pavlína Králíčková, Ph.D.
pracuje jako zástupce přednosty pro léčebně-preventivní péči Ústavu klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice v Hradci Králové a současně vyučuje na Lékařské fakultě University Karlovy v Hradci Králové. Profesně je orientována především na diagnostiku a léčbu vrozených poruch imunity, zejména běžné variabilní imunodeficience a hereditárního angioedému. Kromě klinické a vědecké práce v oboru imunologie se podílí na aktivitách spojených s pacientskými organizacemi. Snaží se své zkušenosti předávat nejen mezi laickou, ale i odbornou veřejnost, a rozvíjet mezioborovou spolupráci.
