30. 11. 2021
Stárnutí je dlouhodobý komplexní proces. S nadsázkou můžeme říci, že se na tuto cestu vydáváme již v okamžiku narození. Je logické, že fázi učení a vývoje vystřídá období vrcholu se stabilitou, do které se postupně vkrádá ztráta sil. To platí o všech orgánech našeho těla, imunitní systém nevyjímaje. Odborníci v tomto případě používají termín imunosenescence. Čím více rozkrýváme okolnosti stárnutí, tím se nám objevuje více nezodpovězených otázek.
Biologický věk, stárnutí a civilizační choroby
Stárnutí je proces velmi individuální. Jeho rychlost a intenzita jsou dány částečně geneticky a částečně okolnostmi, které nás potkávají v průběhu života. Bylo prokázáno, že funkce imunitního systému je silně ovlivňována dalšími chronickými onemocněními, kterými tělo trpí. Řada z nich patří mezi tzv. civilizační onemocnění. Za jednoznačně rizikové jsou v tomto ohledu považovány – obezita, ateroskleróza, cukrovka a některá autoimunitní onemocnění.
Je potřeba si uvědomit, že ať přímo, či nepřímo, každý orgán se svým způsobem podílí na obranyschopnosti těla jako celku. V medicíně má proto větší význam tzv. věk biologický než kalendářní. Zjednodušeně lze říci, že pro lékaře je více směrodatný věk, na který se cítí naše tělo, než datum uvedené v občanském průkazu. Studium jedinců, kteří se dožili více než 100 let a netrpěli jinými chorobami, jasně prokázalo, že jejich imunitní systém se nacházel v kondici, kterou by jim mohli často závidět lidé o řadu desítek let mladší.
Charakteristika stárnoucího imunitního systému
V průběhu stárnutí dochází k oslabování jednotlivých obranných linií. První bariéra – naše sliznice – může být ve vyšším věku snadněji prolomena. Tvoří se menší množství ochranného hlenu, který pomáhá odstraňovat nečistoty a další nežádoucí vetřelce. Klesá pestrost bakterií na kůži, sliznicích horních cest dýchacích a ve střevě. Postupně se snižují funkce nespecifické i specifické imunity.
Imunitní systém starších lidí je charakterizován tím, že už není tak přizpůsobivý. Je v řadě ohledech pomalejší, těžkopádný. Kostní dřeň má nižší rezervy. Protilátek se sice tvoří více, ale nemají takovou sílu. Schopnost lymfocytů učit se novým věcem klesá. Na známé podněty, se kterými se v minulosti opakovaně setkaly, reagují správně a efektivně. Pokud se však setkají s něčím zcela novým, nedokážou správně odpovědět. Popsané nedostatky se imunita snaží dohnat jinde. A tak při některých infekcích může zareagovat prostřednictvím některých působků (tzv. cytokiny) příliš intenzivně a způsobit škody. Zvyšující se nutnost opravovat a nahrazovat stárnoucí buňky v těle vede k trvale vyšší aktivitě. Tyto aspekty se významnou měrou podílejí na závažném průběhu onemocnění covid-19 ve vyšším věku.
Naši vnitřní nepřátelé nespí
Naše tělo se za ty roky naučilo najít vzájemnou shodu nejen s některými bakteriemi, ale i viry. Některé viry přežívají uvnitř našich buněk dlouhodobě, od doby prvního setkání, často od dětství. Ve stáří však imunitní systém již nemá tolik sil držet vše pod kontrolou. Příkladem může být virus planých neštovic. Většina z nás se s ním v mládí setkala. Po odeznění všech příznaků onemocnění však virus v našem organismu zůstal. Pokud je imunitní systém oslaben, ať již přirozeným procesem stárnutí, nebo nezbytností užívání některých léků, onemocníme pásovým oparem. Ve vyšším věku může pásový opar vyvolat nepříjemné komplikace.
S věkem přibývá pravděpodobnost vzniku nádorových onemocnění. V tomto ohledu je dobré si uvědomit, že nádorové buňky coby „nepovedené produkty“, vznikají velmi často. Tělo má řadu mechanizmů, jak takové buňky opravit. Nelze-li to, nastoupí imunitní systém. Aktivně je vyhledává, označí a následně zničí. Tato funkce hlídače se však s věkem oslabuje.
Očkování ve stáří
Tím, jak imunitní systém postupně zapomíná, začíná být vnímavý vůči různým chorobám, které by pro něj mohly být velmi nebezpečné. Proti řadě z nich nemáme dostatečně efektivní léky. Jako jediné řešení pak zbývá preventivní očkování. Očkování žádné onemocnění nezpůsobí. Naopak pomůže našemu tělu osvěžit paměť a získat výhodu v momentě překvapení při nečekané invazi. Bohužel paměť získaná očkováním ve stáří bývá kratší. Proto bývá častěji doporučováno přeočkovávání. Na druhou stranu díky nižší odpovědi zde prakticky nehrozí riziko vyvolání autoimunitních komplikací. Očkování ve vyšším věku je tak jednoznačně bezpečné.
Recept na nesmrtelnost se snaží lidstvo najít od nepaměti. Zda se mu to podaří, zůstává tajemstvím. Každý z nás si ovšem může pomoci tím, že se bude chovat zodpovědně. Měli bychom mít své tělo rádi a dopřát mu přiměřené množství pestré stravy. Nepoškozovat ho nadmírou alkoholu a kouřením. Věnovat se udržování kondice nejen fyzické, ale i psychické. Například dlouhé procházky nadělají divy. Náš organismus si vše pamatuje. Veškerá naše zaváhání si v sobě střádá, tenčí se nám tím rezervy. Jednou přijde doba, kdy se do nich bude muset každý z nás podívat.
doc. MUDr. Pavlína Králíčková, Ph.D.
autorka je imunoložka a alergoložka
