11. 12. 2018
Imunitní systém prochází během života řadou změn. K nejdramatičtějším změnám dochází v průběhu vývoje plodu v těle matky a několik let po narození, ale ani v jiných fázích lidského života se naše imunita nepřestává vyvíjet.
Období před narozením a imunita
Buňky imunitního systému se začínají vyvíjet společně s buňkami krvetvorby. Hlavním cílem vývoje imunity před narozením je jeho tolerance k matčině organismu i k sobě samému.
První obranná linie imunity v kojeneckém období
Po narození dochází k dramatickým změnám, které již od prvních okamžiků ovlivňuje vnější prostředí. Zásadní úlohu zde hrají bakterie, které osidlují zejména střeva. Když se narodíme, logicky našemu organismu chybí to nejdůležitější – zkušenost.
Nezkušený imunitní systém sice dokáže reagovat správně a odlišovat bezpečné od nebezpečného, ale jeho reakce jsou pomalejší a méně účinné. Čím předčasněji se miminko narodí, tím je tento hendikep patrnější. K překlenutí tohoto křehkého období nám pomáhají mateřské protilátky. Směs paměťových (IgG) protilátek vzniklých po prodělaných infekcích a po očkováních kolujících v matčině cévním systému je aktivně přepravována přes placentu do cévního systému dítěte. V něm poté přetrvává po dobu přibližně šesti měsíců. Při narození jsou dokonce jejich hladiny u dítěte o něco vyšší než u jeho matky. Navíc jsou mu mateřským mlékem dodávány slizniční protilátky třídy IgA, které tvoří posilu pro první obrannou linii imunity.
Dětství: zrání imunity je běh na dlouhou trať
Vlivem kontaktu s vnějším prostředím prostřednictvím virů, bakterií, plísní a parazitů imunitní systém postupně vyzrává a získává schopnost reagovat rychleji a účinněji, ačkoliv do dvou let věku může mít problém zcela přirozeně účinně reagovat na bakterie, které jsou obaleny cukernými (polysacharidovými) pouzdry – pneumokoky a meningokoky.
Zrání imunity je řadu let trvající proces, který probíhá velmi individuálně. Nemocnost dětí navštěvujících předškolní zařízení je tedy přirozená. Období, kdy je dítě v tomto věku častěji nemocné, ale bývá různě dlouhé – u někoho trvá krátce, jiného trápí celý předškolní věk. Není ani výjimkou, že vyšší nemocnost dále pokračuje ve školním věku a upravuje se až v období puberty.
Dospělý imunitní systém pracuje na plné obrátky
V dospělosti imunitní systém pracuje na plné obrátky, již má řadu zkušeností, pracuje rychle a účinně a posiluje svou paměť. Některá onemocnění vedou k vytvoření dlouhodobé paměti, takže při opakovaném styku s nimi nedojde k rozvoji onemocnění. Lidé s poruchami imunity mají obvykle schopnost paměti významně omezenou. K vytvoření hluboké paměťové stopy nám může posloužit i očkování. Doba ochrany pak závisí na typu očkovací vakcíny.
Imunitní systém je schopen řádně kontrolovat i některé virové infekce. Stejně tak jako se musel organismus vyrovnat s velkým množstvím bakterií (jež trvale osidlují kůži, sliznice a střeva), musí se totiž vyrovnávat i s viry. Některé naše tělo dokáže po napadení plně zlikvidovat, s jinými se naučí žít v míru (např. s herpetickými viry, způsobujícími opary, neštovice a pásový opar).
Nebezpečnými se pro nás viry mohou stát v případě, že je naše imunita silně podlomená (např. při infekci virem HIV, vysokých dávkách léků snižujících funkci imunitního systému při autoimunitním onemocnění, leukémii či jiných onkologických onemocněních nebo po transplantacích orgánů).
Jak je to s imunitou v těhotenství?
Během těhotenství se imunitní systém musí přizpůsobit nové situaci. Přechází do fáze tolerance, aby se v organismu mohlo nerušeně vyvíjet dítě, které nese polovinu cizích dědičných znaků po otci. To je také důvodem, proč se v průběhu těhotenství obvykle autoimunitní onemocnění zlepšují. Na druhou stranu u těhotné ženy může probíhat sezonní chřipka závažněji než u netěhotných. Do ohrožení se může těhotná dostat při onemocnění planými neštovicemi. Proto je doporučeno ženám, které plánují početí a ještě je neprodělaly, podstoupit preventivní očkování.
Imunita ve stáří slábne?
Po řadě desítek let trvajícím období zralosti imunitního systému nastává období stáří. Rychlost stárnutí závisí na řadě faktorů, zejména na dalších onemocněních a jejich léčbě. Nemusí být ani pravidlem, že imunitní systém po sedmdesátém roce věku pracuje výrazně méně. Byla provedena studie, která zkoumala imunitní systém stoletých lidí. Zjistilo se, že jejich imunitní systém pracoval srovnatelně jako u mladých osob.
Obecně je však uváděno, že proces stárnutí IS (imunosenescence) nabírá obrátky po 70. roku věku života. Organismus je poté vnímavější k infekcím dýchacích cest, náchylnější k znovuvzplanutí některých virových infekcí (např. pásového oparu), zhoršeně odpovídá na očkování a má nižší ochranu vůči nádorovým onemocněním. Působí významněji prozánětlivě a nedostatečně zánět tlumí (např. v případě kornatění tepen, zánětů kloubů se ztrátou chrupavky nebo postižení nervového systému).
Také rány se nehojí tak rychle a bezproblémově jako dříve. Osobám ve věku nad 65 let se proto doporučuje každoroční očkování proti chřipce a dále zvážit, zejména u seniorů s plicními onemocněními, očkování proti pneumokokům a černému kašli. Stejným způsobem lze předejít reaktivaci viru pásového oparu, protože ve vysokém věku je časté postižení oka s rizikem oslepnutí.
