21. 10. 2019
Varicella zoster virus ze skupiny herpetických virů může vyvolat dva typy onemocnění, v raném věku se projevuje jako plané neštovice, v pozdějším jako pásový opar, tzv. herpes zoster. Onemocnění se přenáší vzdušnou cestou nebo přímým kontaktem s nemocnou osobou. Možný je také přenos transplacentární. Infekce je přenosná asi dva dny před výsevem neštovic a trvá většinou 7 dnů. Imunokompromitovaní pacienti jsou vůči tomuto onemocnění podstatně citlivější, a to jak v jeho primární formě v podobě planých neštovic, tak v případě pásového oparu. Velmi často u těchto jedinců vídáme závažné komplikace.
Ročně v České republice prodělá plané neštovice několik desítek tisíc dětí. Zrovna tak vídáme stabilně každý rok mezi starší dospělou populací okolo pěti až sedmi tisíc případů pásového oparu. Primární infekce, tedy plané neštovice, se projevují jako akutní kožní relativně nepříliš závažné onemocnění. Nicméně u dítěte s primární imunodeficiencí může nemoc přejít až do život ohrožujících stavů, pneumonie, hepatitidy nebo meningoencefalitidy. Stejně tak jsou ohroženy i těhotné ženy, pacienti s HIV, pacienti po transplantacích, pacienti s tumory a lidé, kteří užívají imunosupresivní terapii. U těchto skupin se může projevit lokalizovaná bakteriální superinfekce vyvolaná různými druhy stafylokoků nebo streptokoků, které mohou způsobit septické stavy, bakteriální pneumonii, středoušní záněty nebo nekrotické změny tkání.
Komplikace pásového oparu u pacientů s poruchou imunity
Pásový opar se projevuje výsevem puchýřků uspořádaných ve skupinách, k němuž obvykle dochází v průběhu 3 až 5 dnů. Puchýřky mohou splývat, postupně vysychají, krusty získávají typickou žlutohnědou barvu. Při postižení dutiny ústní se velmi často objevují bolestivé afty. Ložiska se obvykle zhojí za 2 až 4 týdny, zpravidla bez jizev. U imunokompromitovaných pacientů se zvyšuje riziko onemocnění pásovým oparem i u mladší populace, těžký průběh infekce se někdy opakuje. Závažné komplikace se mohou objevit v oblastech kolem uší a očí, a to až do takové míry, že dojde ke ztrátě zraku, obrně lícního nervu, eventuálně k virové encefalitidě.
Relativně vzácná, ale možná je zosterová encefalitida. Toto onemocnění se vyznačuje typickým strnutím šíje, bolestí hlavy, přecitlivělostí na světlo a meningismem. Rizikovým faktorem tohoto onemocnění je věk pacienta. Jsou popisovány případy, kdy bolest přetrvávala i několik let po odeznění kožních příznaků. U HIV pozitivních pacientů je průběh pásového oparu velmi závažnou komplikací a často vede k opakujícím se déletrvajícím infekcím, často v řádu týdnů. V těchto případech lékaři imunokompromitovaným jedincům zpravidla podávají nitrožilně různé typy antivirotik. Ani ta však nemusí být plně účinná.
Pacient ztrácel vědomí v důsledku infekce
Možná rizika infekce herpes virem u osob s poruchou imunity dokresluje konkrétní příklad pacienta. Osmasedmdesátiletý imobilní muž s Parkinsonovou chorobou a demencí, který se zároveň léčil s karcinomem prostaty a s ischemickou chorobou srdeční, byl hospitalizován na klinice infekčních nemocí v důsledku rozsáhlého výsevu pásového oparu a s postižením levého oka. U pacienta převažoval výsev puchýřků se sekrecí a zaschlé krusty, výrazně na kořenu nosu. Měl zarudlá oční víčka i spojivku, která mu zároveň hnisala.
Druhý den hospitalizace začal pacient ztrácet vědomí. V odebraných klinických vzorcích nemocného byla prokázána přítomnost viru zodpovědného za vznik pásového oparu, a proto lékaři vyslovili podezření na akutní meningoencefalitidu. Příslušný virus se objevil také u kožních stěrů z puchýřků nad obočím a na temeni hlavy. Nemocný užíval 21 dní antivirotika, po dobu 10 dnů navíc v důsledku bakteriální superinfekce a akutní bronchitidy v kombinaci s antibiotiky. Při této léčbě se pacientovi postupně zlepšoval stav vědomí, muž začal komunikovat se svým okolím. Herpetické kožní projevy u něj postupně ustupovaly, nemocný začal přijímat stravu ústy a posadil se. Po ukončení antivirové terapie lékaři pacienta přeložili na spádové neurologické oddělení.
(vb)
