Když dojde k nerovnováze…
U pacientů s poruchami imunity bývá popsaný ideální scénář na řadě míst oslaben. Nejčastější je snížení či vymizení protilátek IgA a s tím druhotně související nerovnováha žijících bakterií. Podle typu poruchy jsou i vlastní buňky imunitního systému v oslabení. Často nejsou dobře vyškolené a vyzbrojené a mohou se naopak za určitých okolností stát našimi vnitřními nepřáteli.
Z toho vyplývá, že kromě náchylnosti k různým typům střevních infekcí mohou být žaludek a střeva poškozeny chybným zásahem imunitního systému.
Nemocní s poruchou protilátek jsou náchylnější k některým bakteriálním infekcím (např. salmonelóze a jí příbuzným onemocněním). Jindy v žaludku přebývá bakterie s názvem Helicobacter pylori. Po její přítomnosti obvykle opakovaně pátráme a snažíme se ji vždy odstranit pomocí antibiotik. Na terénu poruchy imunity by totiž mohla přispět i ke vzniku nádoru žaludku. U poruch buněčné imunity přicházejí do úvahy různá závažná virová onemocnění (např. cytomegalovirus, rotaviry).
Střevní potíže nemusí být dlouho patrné
Střevní infekce či dlouhodobá bakteriální nerovnováha se nemusí poměrně dlouho nijak projevit. Lékaři proto motivují nemocné k preventivním vyšetřením, aby se zabránilo možným komplikacím. Porucha složení bakterií často vede k pocitům nadýmání, netrávení či průjmům. Dlouhodobé obtíže mohou vést k hubnutí a podvýživě.
Tzv. neinfekční komplikace způsobené nekoordinovanou činností imunitního systému jsou často záludné a bohužel se léčebně ovlivňují velmi obtížně. V žaludku může ubývat tvorba kyseliny chlorovodíkové a dalších látek. V důsledku toho se špatně vstřebává železo i vitamín B12. Postižení tenkého střeva nemusí být dlouho patrné. První známkou může být až hubnutí při dobré chuti k jídlu. Autoimunitní zánět zde postupně vede k poškození sliznice se zánikem tzv. mikroklků. Mikroklky jsou malé výchlipky sliznice, které významným způsobem zvětšují plochu střeva. Tělo díky nim může z přijímané potravy využít maximum. Plocha zdravého střeva činí asi 300 m2, což je o něco více, než má tenisové hřiště. Postižení sliznice tenkého střeva se podobá celiakii. Bohužel vynechání lepku ve většině případů nepomáhá.
Postižení tlustého střeva může potrápit průjmy, někdy s přítomnou krví a hlenem ve stolici. Hovoříme o tzv. nespecifických zánětech střeva a příbuzných jednotkách. Jedná se o onemocněním podobné Crohnově chorobě či ulcerózní kolitidě. Rozhodující je vždy histologické vyšetření (odběr vzorku sliznice vyšetřené pod mikroskopem).
Možnosti léčby a stravování
Léčba autoimunitních postižení zažívacího traktu je svízelná. Při substituční léčbě jsou nemocným uměle dodávány pouze protilátky typu IgG. Krátkodobě žijící protilátky IgA, které na sliznicích převažují, zatím nejme schopni plnohodnotně nahradit. Bezlepková dieta velmi často nefunguje. Léčbu vždy řídí specialista gastroenterolog ve spolupráci s imunologem. Vždy je nutný velmi individuální přístup, protože každá léčba s sebou nese svá rizika.
Méně často je nemocným nabízena tzv. imunosupresivní léčba či léčba biologická, cílená. Velmi podstatná je zdravá životospráva. Denní porci jídla je vhodné rozdělit na malá množství konzumovaná několikrát denně. Dobré je věnovat pozornost přítomné vláknině, vitamínům a stopovým prvkům. V případě potřeby, na doporučení lékaře, je vhodné doplnit stravu o speciální podpůrné výživové přípravky, hovoříme o tzv. sippingu (tekuté stravě).
Pečovat o své bakterie se jistě vyplatí. V žádném případě se nedoporučují žádné přísné diety. Změnu jídelníčku je vždy nezbytné konzultovat se svým lékařem. Alergie na potraviny způsobuje obtíže jen výjimečně. Při jednostranné dietě si nemocný naopak může ublížit tím, že mu budou chybět důležité složky potravy. Nemusí tím být dostatečně pokryta potřeba energie a tělo dále strádá a hubne. Podvýživa se pak stane dalším faktorem, který druhotně snižuje obranyschopnost, a vzniká začarovaný kruh.
Na závěr doporučuji vždy své zažívací obtíže konzultovat se svým ošetřujícím lékařem a zbytečně neodkládat doporučená vyšetření, byť nemusejí být vždy příjemná. Včasně provedené vyšetření nám může zachránit i život.
doc. MUDr. Pavlína Králíčková, Ph.D.
autorka je imunoložka a alergoložka