Vše, co potřebujete vědět o dědičnosti primárních imunodeficitů

Základní pravidla dědičnosti

Pro správné pochopení dědičnosti primárních imunodeficitů je nezbytně nutné porozumět základům dědičnosti jako takové.

Každá lidská buňka obsahuje 23 párů chromozomů, celkem tedy 46 chromozomů. Pohlavní chromozomy jsou značeny jako X a Y. Ženy mají dva chromozomy X, muži mají jeden chromozom X a jeden Y. Chromozomy zbývajících 22 párů se nazývají autozomy.

Během oplodnění dostane každé vajíčko a každá spermie jednu kopii z každého páru chromozomů, tedy 22 autozomů a jeden chromozom pohlavní. Vajíčka tedy mohou obsahovat pouze chromozom X, zatímco spermie mohou obsahovat buď chromozom X, nebo chromozom Y. Spojením vajíčka a spermie se znovu obnoví původní počet 46 chromozomů a potomek zdědí polovinu genetické informace od matky a polovinu od otce. Chyby zodpovědné za vznik primárních imunodeficitů mohou být přítomny jak na autozomech, tak na pohlavních chromozomech.

V případě primárních imunodeficitů je možné rozlišit tři způsoby dědičnosti:

• X-vázanou recesivní dědičnost,
• autozomálně recesivní dědičnost,
• autozomálně dominantní dědičnost.

Posledně jmenovaný způsob dědičnosti je však poměrně neobvyklý.

X-vázaná dědičnost

Vadný gen je v případě tzv. X-vázané dědičnosti přítomen na chromozomu X. Vzhledem k tomu, že ženy mají dva chromozomy X, jsou obvykle pouze nositelkami jednoho vadného genu bez toho, aby se u nich onemocnění projevilo, neboť druhý chromozom (obsahující nepoškozený gen) je schopen jeho funkci kompenzovat.

Závažnější je situace u mužů, kteří mají chromozom X pouze jeden, a tedy funkce vadného genu nemůže být jednoduše kompenzována. X-vázanými primárními imunodeficity proto trpí chlapci v podstatně vyšším počtu případů než dívky.

Mezi imunodeficity děděné tímto způsobem patří například:

• X-vázaná agamaglobulinémie (XLA, Brutonova agamaglobulinémie),
• Wiskottův–Aldrichův syndrom,
• X-vázané těžké kombinované imunodeficity (SCID),
• X-vázaný hyper-IgM imunodeficit,
• X-vázaný lymfoproliferativní syndrom,
• chronická granulomatózní choroba.

Je důležité si uvědomit, že nebezpečí zdědění vadného genu je u všech stejné. Výsledek jednoho těhotenství tedy nijak neovlivňuje výsledek těhotenství následujícího, a tedy ani nezvyšuje, ani nesnižuje rizika výskytu nemoci.

Autozomálně recesivní dědičnost

V případě tzv. autozomálně recesivní dědičnosti se chybný gen vyskytuje na některém nepohlavním chromozomu a nemoc se projeví pouze v případě, že muž či žena mají ve svém genomu oba chromozomy nesoucí poškozené geny, tedy po jednom od každého rodiče. V případě, že má jedinec pouze jeden vadný gen, je sice nositelem této mutace, ale sám chorobou netrpí. Nemoc tedy v tomto případě ohrožuje stejně často muže jako ženy. Ani v tomto případě výsledek jednoho těhotenství neovlivňuje výsledek dalšího.  

Mezi choroby děděné tímto způsobem patří například:

• těžké kombinované imunodeficity (SCID),
• chronická granulomatózní choroba,
• deficity adenosindeaminázy,
• MHC II deficit,
• deficit adhezivity leukocytů.

Autozomálně dominantní dědičnost

K málo obvyklé autozomální dominantní dědičnosti dochází ve chvíli, kdy jeden zdravý gen nedokáže kompenzovat funkci vadného genu. Nemoc se v tomto případě tedy projeví vždy a neexistují nositelé vadného genu bez projevů nemoci, jak tomu bylo v minulých dvou příkladech.

Mezi imunodeficity děděné tímto způsobem patří:

• hyper-IgE syndrom (Jobův syndrom),
• WHIM syndrom,
• DiGeorgův syndrom.

Možnosti současné genetiky

Lidé, kteří některými z primárních imunodeficitů trpí, případně páry, v jejichž rodině se toto onemocnění objevilo, jsou vystaveni nelehkému rozhodování souvisejícímu s rizikem předání chybného genu potomkům. Možností, které jim mohou při zvažování všech rizik pomoci, je hned několik.

U řady primárních imunodeficitů je znám konkrétní gen, jehož vada stojí za vznikem onemocnění. Díky metodám moderní genetiky je tedy možné potvrdit či vyvrátit přítomnost dané mutace v buňkách ještě nenarozeného dítěte (tzv. prenatální diagnostika).

Pomocí pro rodiče, kteří se obávají přenosu vadného genu na dítě, může být v některých případech i tzv. preimplantační diagnostika, která předchází metodám mimotělního oplodnění. V tomto případě je z hlediska přítomnosti poškozeného genu vyšetřeno embryo ještě před tím, než je vneseno do těla matky.

(eub)

Zdroje:

https://primaryimmune.org/about-primary-immunodeficiencies-diagnosis-information/inheritance

http://www.piduk.org/static/media/up/geneticaspectsofpid.pdf

https://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/poruchy-imunity-u-pacientu-s-alergiemi-163570

https://www.g-centrum.cz/poskytovane-sluzby/screeningove-vysetreni/