Očkovat, či neočkovat? Důležitá otázka u pacientů s poruchami imunity

Očkování patří mezi nejdůležitější opatření v boji s infekčními nemocemi. Zvláštní pozornost je nutné věnovat vakcinaci dětí i dospělých, kteří spadají do rizikových skupin. Jde nám především o imunokompromitované pacienty, které je obzvláště důležité ochránit před závažnými infekčními chorobami. Pro tyto jedince platí určitá omezení a pravidla v rámci očkování, která je nutno dodržovat s ohledem na jejich zdravotní stav a možné zdravotní důsledky v případě nedodržení podmínek vakcinace.

Pokud jde o očkování, lidé s poruchami imunitního systému tvoří specifickou skupinu. Vakcinaci je zde třeba posuzovat individuálně podle druhu imunodeficitu. Omezení očkování jsou dána dvěma okolnostmi: vakcína může u imunodeficitního pacienta vyvolat zdravotní komplikace anebo je očkování neúčinné a imunitní reakci organizmu nevyvolá. 

Očkovací látky dělíme do několika skupin s ohledem na různá hlediska. Jedním z nich je rozdělení na živé oslabené (atenuované) vakcíny a vakcíny neživé. Skupina živých očkovacích látek je tvořena mikroorganizmy s oslabeným účinkem (virulencí). Imunitní odpověď očkovaného jedince je obvykle silná, dlouhá a stačí jedna dávka očkovací látky.

Doporučení pro pacienty s imunodeficity

Odborníci doporučují, aby se imunodeficitní pacienti s poruchou tvorby protilátek nechali očkovat proti sezónní chřipce. Namístě bývá vakcinace i jinými neživými očkovacími látkami, které jsou v řadě případů efektivní. Nicméně vždy je nutné, aby situaci každého jednotlivého pacienta individuálně posoudil lékař. V principu lze říci, že u jedinců s poruchou imunity je nutné počítat se snížením intenzity protilátkové odpovědi na očkování. Proto je vhodné výši odpovědi organizmu na očkování kontrolovat laboratorním vyšetřením.

Také živé vakcíny jsou považovány za bezpečné, i když část odborníků nabádá k opatrnosti. Každopádně platí striktní zákaz očkovat jedince s primární imunodeficiencí živou očkovací látkou proti dětské obrně (poliomyelitidě), což se týká i vakcinace rodinných příslušníků, kteří se pohybují v okolí pacienta. Důvodem je možnost dlouhodobého vylučování vakcinačního kmene. Objevit se mohou i zdravotní komplikace, jako je akutní paralýza, onemocnění meningoencefalitidou, eventuálně i úmrtí. 

U dětí s poruchou protilátkové odpovědi se nedoporučují odklady v očkovacím kalendáři, je ověřeno, že u většiny z nich byla reakce na vakcíny v pořádku.  

U alergických pacientů je třeba očkování provádět opatrně, i když závažné reakce jsou vzácné. U alergika může dojít k nežádoucí reakci jak na samotnou vakcínu, tak na příměs látek ve vakcíně (vaječné bílkoviny, želatina). U polyvalentních alergiků (alergických na více podnětů) je vhodnější podávat vakcíny odděleně, tedy nikoliv v kombinacích, jako je tomu standardně u zdravých jedinců.

Pozor i na očkování s autoimunitami

Také autoimunita představuje stav, kdy imunitní soustava reaguje patologicky. Infekce jsou jedním z faktorů, které mohou autoimunitní onemocnění vyvolat. Z praktického hlediska je zde opět třeba očkování posuzovat individuálně. Vakcinace je nevhodná v aktivních stadiích autoimunitních chorob a při léčbě vysokými dávkami imunosupresiv. Pokud je pacient v remisi bez léčby nebo má pouze udržovací terapii malými dávkami kortikosteroidů, je třeba zvážit přínos a rizika očkování. Obvykle se doporučuje pouze přeočkování proti tetanu.

Očkování patří k největším úspěchům medicíny v boji proti infekčním chorobám. Je to jediné preventivní opatření, které je schopné snížit nemocnost a úmrtnost na tato přenosná onemocnění. Cílem očkování je navodit dlouhodobou ochranu vůči mikroorganismům. Obecně lze říci, že očkování se má provádět vždy v období, kdy je jedinec zdráv. Nežádoucí účinky očkování většinou vyplývají z nerespektování této podmínky, eventuálně z podcenění období rekonvalescence. Zvláštní očkování je vyhrazeno rizikovým skupinám, jako jsou například zdravotníci. Mimořádná očkování probíhají za mimořádných situací, například v případě epidemie chřipky či žloutenky typu A. Poslední kategorií je očkování po úrazech, kam spadá například přeočkování proti tetanu.

Nicméně ve všech těchto případech je stále třeba věnovat pozornost celkovému zdravotnímu stavu pacienta. Vyloučit imunodeficitní stav, a to obzvláště před aplikací živé očkovací látky, stejně jako kontrolovat, zda nemá být očkován alergik.

(vb)

Zdroje:

Buchbinder2019_Article_RubellaVirus-AssociatedCutaneo.pdf

VAKCINOLOGIE_03_2019_Králíčková.pdf

Zaregistrujte se zdarma
k odběru zpravodaje

Partneři

Reference: 1. Primary Immunodeficiencies (PID) Driving Diagnosis for Optimal Care in Europe – European Reference Paper. Available at http://www.worldpiweek.org/resources/key-policy-documents (Last accessed September 2016). 2. PI Week leaflet. Available at http://www.worldpiweek.org/sites/default/files/article_docs/Common%20questions%20about%20PI%20answered_0.pdf (Last accessed September 2016). 3. Primary immunodeficiency in adults. IPOPI 2012. Available at http://www.worldpiweek.org/sites/default/files/article_docs/PIDs%20in%20adults.pdf (Last accessed September 2016).


Tato webová stránka je určena pouze pro vzdělávací účely a neslouží jako náhrada za lékařskou pomoc. Pro diagnostiku či léčbu svého zdravotního stavu se obraťte na svého lékaře.