Jaký je rozdíl mezi primárními a sekundárními poruchami imunity?

S poruchou imunity se můžeme již narodit nebo může vzniknout až během našeho života v důsledku oslabení imunity různými onemocnění či jejich léčbou. Jaké jsou nejčastější primární a sekundární poruchy imunity, jak probíhají a jak se léčí?

S primárními neboli vrozenými poruchami imunity se, jak již název napovídá, narodíme. Vznikají kvůli chybě přítomné už v naší genetické informaci, která byla buď zděděna po našich předcích, anebo k ní došlo v období našeho vývoje v těle matky.

V současné době rozlišujeme více než 300 různých onemocnění způsobených vrozenými poruchami imunity. Vzájemně se liší svou četností výskytu a částí imunitního systému, která při nich nefunguje správně. S tím souvisí i jejich závažnost. „Nacházíme vedle sebe lidi s imunitním problémem, který se nemusí po celý život projevit, protože zbylá část zvládne pracovat intenzivněji, a na druhé straně se narodí miminko, které by pro závažnost onemocnění nemuselo přežít ani několik prvních měsíců, a musí proto nezbytně podstoupit transplantaci kostní dřeně,“ vysvětluje MUDr. Pavlína Králíčková, Ph.D., z Ústavu klinické imunologie a alergologie FN Hradec Králové.

Nejčastější a nejzávažnější primární poruchy imunity – jak se projevují?

Nejčastějšími primárními poruchami imunity jsou poruchy tvorby protilátek, které nás chrání především proti bakteriím. Závažnější případy se projevují jako opakované a delší dobu trvající infekce, především dýchacích cest, které vyžadují opakovanou a často i dlouhodobou léčbu antibiotiky. Mezi nejzávažnější patří Brutonova X-vázaná agamaglobulinémie či běžná variabilní imunodeficience. Obě onemocnění je nezbytné léčit celoživotním dodáváním protilátek (získaných od dárců plazmy).

K nejvážnějším poruchám imunity patří onemocnění, při němž je postižena nejen tvorba protilátek, ale i funkce dalších typů bílých krvinek – tzv. T lymfocytů. V tomto případě se k bakteriálním infekcím připojují i velmi závažná virová, plísňová či parazitární onemocnění, která jsou někdy dokonce způsobena zcela běžnými mikroorganismy vyskytujícími se v našem okolí, či dokonce uvnitř nás a při zdravé imunitě pro nás nepředstavujícími žádné nebezpečí. Jedná se o velmi závažný stav, jenž vyžaduje co nejdříve transplantaci zdravé kostní dřeně.

Nemálo nebezpečné jsou i další poruchy bílých krvinek, tzv. fagocytujících buněk. Pokud si vzpomínáte na francouzský seriál Byl jednou jeden život, tak se jedná právě o ty buňky, které jako Otesánek pohlcovaly nebezpečné mikroby či jejich části. Pro onemocnění zvané chronická granulomatózní choroba je například typická tvorba hnisu nebo uzlíků, tzv. granulomů, uvnitř orgánů našeho těla. Kromě preventivního podávání antibiotik a léků proti plísním se situace opět musí vyřešit transplantací.

Když imunita považuje za nebezpečné vlastní buňky…

Poruchy imunity se mohou projevovat jako infekce, ale pokud imunita nedokáže správně odlišit nebezpečné situace a za nebezpečné začne považovat vlastní buňky, jsou jejich projevem tzv. autoimunitní onemocnění.

Jindy panuje v imunitě naprostý chaos a na různých místech (často v plících, ve střevech) se hromadí lymfocyty (bílé krvinky), které při delším setrvávání mohou poškozovat své okolí.

V dalších případech z chaosu vznikají různě po těle uzlíky, jež opět obsahují špatně vychované bílé krvinky.

Jedním z projevů poruchy imunity mohou být i vysoké horečky, které se v pravidelných intervalech vracejí, často společně s bolestmi kloubů či kožními vyrážkami. Horečka je tak zcela neúčelná a je přítomna i bez současné infekce. V těchto případech je třeba paradoxně využít léky, které imunitě „přistřihnou křídla“ a vrátí ji zpět do správných mezí.

Nejobávanější komplikací některých poruch imunity jsou nádory. Vznikají obvykle v časnějším věku. Velmi často postihují lymfatické uzliny či žaludek.

Při sekundárních poruchách za selhání imunity mohou další onemocnění

Na druhé straně břehu stojí sekundární neboli získané poruchy imunity. V jejich případě imunita selhává v důsledku různých dalších onemocnění či jejich léčby. Genetická informace tedy neobsahuje chybu, která by způsobovala poruchy imunity. V celosvětovém měřítku se na čelních místech příčin vzniku sekundárních poruch imunity umístily: podvýživa, infekce virem HIV a tuberkulóza. Ve vyspělých zemích, kam rozhodně patří i naše republika, se častěji jedná o vleklá onemocnění (závažná postižení kostní dřeně, nádorová onemocnění, komplikace cukrovky, těžké postižení ledvin, jater apod.). Na řadu chorob je nezbytné nasadit léky, které jako vedlejší účinek oslabují funkci některých částí imunitního systému (nádory či autoimunitními onemocněními).

Náš organismus může být po přechodnou dobu oslaben také proto, že jsme onemocněli nějakým nakažlivým onemocněním (chřipkou, spalničkami, infekční mononukleózou). Viry většinou poškodí naši první obrannou linii – sliznice –, kde se pak přemnožují bakterie a velmi často dojde k zápalu plic. Nebo virus přímo zabíjí žijící buňky imunitního systému, a naše tělo je tak oslabeno do té doby, než se narodí a vyškolí nové bílé krvinky.

Imunitu významně zasáhne, pokud nám musí být vyoperována slezina, například po autonehodě. Tělu pak chybí dostatečná rychlost a síla v prvních fázích v boji proti některým bakteriím, které se mohou nekontrolovaně dostat do krve a zaplavit celý organismus. Tomu se lze preventivně bránit očkováním a velmi včasným nasazením antibiotik.

Jak dostat získané poruchy imunity pod kontrolu

Při léčbě získaných poruch imunity se snažíme dostat pod kontrolu onemocnění, které oslabení vyvolalo. Pokud to není zcela možné, musí někdy přijít na řadu i dlouhodobě podávaná preventivní antibiotika, očkování a v některých případech (obvykle při pokročilejším postižení kostní dřeně při chronické lymfatické leukémii či mnohočetném myelomu) i podávání protilátek.

„Imunitě ulehčíme situaci, pokud správně léčíme alergie, které oslabují naše sliznice. V dětském věku se problémem může stát nosní mandle, která po opakovaných infekcích přestane plnit svou funkci a je naopak zdrojem choroboplodných zárodků. Musí se pak odstranit,“ dodává MUDr. Pavlína Králíčková.

Je dobré si uvědomit, že imunitu zásadním způsobem ovlivňuje náš životní styl, zda kouříme, trpíme obezitou či naopak držíme jednostranné diety a stravujeme se nezdravě. V lékárně se sice dají zakoupit mnohé „zázračné vitamíny a potravinové doplňky“, které nám slibují posílení imunity, ale nic nenahradí to, jak se sami k sobě chováme. Stres je velký nepřítel správně fungující imunity. Pokud neposloucháme své tělo a nedopřejeme mu dostatek spánku a odpočinku, a to zejména v době infekce, můžeme na to doplatit. Je nezbytné ulevit i naší přeplněné hlavě, hlavně sportem, pobytem v přírodě a časem stráveným s našimi koníčky.

Z uvedených informací plyne, že poruchy imunity jsou velmi různorodé – s lehčími si poradíme sami, v případě závažnějších potřebujeme radu odborníka, imunologa.

(-pk-)

Zdroje:   

Zaregistrujte se zdarma
k odběru zpravodaje

Partneři

Reference: 1. Primary Immunodeficiencies (PID) Driving Diagnosis for Optimal Care in Europe – European Reference Paper. Available at http://www.worldpiweek.org/resources/key-policy-documents (Last accessed September 2016). 2. PI Week leaflet. Available at http://www.worldpiweek.org/sites/default/files/article_docs/Common%20questions%20about%20PI%20answered_0.pdf (Last accessed September 2016). 3. Primary immunodeficiency in adults. IPOPI 2012. Available at http://www.worldpiweek.org/sites/default/files/article_docs/PIDs%20in%20adults.pdf (Last accessed September 2016).


Tato webová stránka je určena pouze pro vzdělávací účely a neslouží jako náhrada za lékařskou pomoc. Pro diagnostiku či léčbu svého zdravotního stavu se obraťte na svého lékaře.