Imunitní systém se během života výrazně vyvíjí

Čím dříve se poruchy imunity objeví, tím jsou nebezpečnější 

Velice zjednodušeně lze říci, že imunitní systém zdravého miminka je poměrně dobře připraven k boji s narušiteli. Chybí mu však to nejdůležitější ‒ zkušenosti. Jednotlivé buňky imunitního systému se učí vzájemně komunikovat. Cvičí se v rychlé a účinné odpovědi. Postupně se vytváří paměť, která velmi dobře pomáhá při opakovaných infekcích. Kůže a sliznice celého těla jsou osidlovány miliardami virů, bakterií i plísní, se kterými náš organismus žije po celý život. Všechny pochody postupně vyzrávají.

Aby v tomto křehkém období nehrozilo nepřiměřené nebezpečí, maminka svému dítěti poskytuje pomoc. Již v průběhu vývoje v děloze dochází přes placentu k přenosu maminčiných protilátek do krve dítěte. Jejich pomoc vydrží až 6 měsíců. Další podpory se nám dostává především v prvních týdnech života z raného mateřského mléka (mleziva).

Významnou slabinou imunitního systému kojence je omezená schopnost efektivně bojovat s bakteriemi, které jsou obaleny pouzdrem obsahujícím dlouhé řetězce cukrů. Jedná se zejména o pneumokoky a meningokoky. Imunitnímu systému trvá přibližně první dva roky, než se naučí efektivně bránit. Proto je doporučováno očkování.

Z alergických onemocnění se v tomto věku nejčastěji objevuje atopický ekzém, který bývá převážně spojen s alergií na potraviny (nejčastěji kravské mléko, vejce či ořechy).

Velká část vrozených poruch imunitního systému se projevuje právě v tomto období. Čím dříve nastupují, tím bývají nebezpečnější. V těch nejzávažnějších případech může i první infekce vést k úmrtí, a proto je velmi důležité nepodceňovat varovné známky poruch imunity. V případě podezření na rodinný výskyt je nezbytné neodkladně provést genetické vyšetření. V řadě případů vyžaduje porucha neodkladnou transplantaci kostní dřeně.

Jako první se projevují poruchy buněčné složky imunity. Poruchy tvorby protilátek o sobě dávají vědět až po 6. měsíci po narození, často však i mnohem později.

V předškolním věku bývá infekcí nejvíce

Imunitní systém předškoláka i nadále prodělává intenzivní vzdělávací proces. Postupně narůstá tvorba protilátek, buňky imunitního systému se učí jednat ještě rychleji a efektivněji. Nejpomaleji se vytvářejí protilátky, které chrání sliznice, hodnot dospělých lidí mohou dosáhnout až po 10. roku věku.

Podobně jako se dětem otevírá svět ve formě nových kamarádů a prostředí, stoupá riziko různých infekcí. Imunitní systém se s nimi nejprve musí naučit dobře bojovat a řadu z nich zaznamenat do dlouhodobé paměti. Tak jako později ve škole se někdo učí rychleji, jiný potřebuje více času. Z hlediska počtu infekcí je toto období asi nejsvízelnější. Výskyt nejzávažnějších infekcí je naštěstí omezen pokračujícím očkováním.

V tomto období se mohou projevovat i některá vrozená onemocnění imunitního systému, která však nemívají tak závažné důsledky jako v období předcházejícím. Obvykle se obejdeme bez nutnosti transplantace kostní dřeně. Pomáhá nám pak dlouhodobé preventivní podávání antibiotik, podpora protilátkami a některé další postupy.

V předškolním věku se mohou poprvé projevit alergická onemocnění, jako je astma nebo alergická rýma. U řady dětí se naopak zklidňuje atopický ekzém získaný v kojeneckém věku. Mírnit se mohou i potravinové alergie.

Školáci bývají v dobré kondici

Ve školním období je imunitní systém ve velmi dobré kondici. I děti, které byly často nemocné v útlém dětství, se stávají výrazně zdravějšími. Kolem 10. roku může však docházet k dalšímu vzestupu alergických onemocnění, především rýmy. Naopak po pubertě, s nástupem adolescence, se četně dříve získaná alergická onemocnění mírní a mohou i zcela odeznít.

V dospělosti narušuje imunitu špatná životospráva

Imunitní systém bývá v plné síle, nicméně se na něm postupně začnou projevovat důsledky našeho životního stylu a později i objevující se další onemocnění. Svou daň si začne vybírat špatná životospráva – kouření, nadváha, nedostatek pohybu, jednostranná strava, dlouhodobý stres a nedostatek spánku. V tomto období také častěji vznikají autoimunitní onemocnění, kdy jsou chybně rozpoznávány některé vlastní tkáně či orgány a je vůči nim vedena aktivní bitva. Riziko je umocněno hormonálními změnami (těhotenství, období přechodu). S věkem také z řady důvodů roste riziko nádorů. Léčba autoimunitních i onkologických onemocnění velmi silně snižuje odolnost vůči infekcím.

Možná to někoho překvapí, ale až v dospělosti se mohou projevit některé vrozené poruchy, jež se týkají především tvorby protilátek. Typicky jde o onemocnění nazývané běžná variabilní imunodeficience, kdy imunitní systém v průběhu let postupně ztrácí schopnost účinně bojovat s bakteriálními infekcemi. Snížené množství protilátek tak nedokáže efektivně chránit sliznice ani si tvořit dlouhodobější paměť. Typické jsou opakující se bakteriální záněty dutin, průdušek či plic. Onemocnění se často pojí i s některými autoimunitními projevy.      

Imunitu ve stáří určuje biologický věk

V medicíně odlišujeme tzv. kalendářní věk a věk biologický. Není tolik důležité, jak dlouho jsme na světě, ale na kolik se cítí náš imunitní systém. Stárnutí imunitního systému závisí nejen na genetických předpokladech, ale zejména na různých onemocněních, kterými člověk v průběhu života trpí (nádory, onemocnění krve, cukrovka, vleklá onemocnění jater, ledvin a mnohá další). Imunitní systém lidí ve věku nad 90 let, kteří jsou jinak zcela zdraví, se zásadním způsobem neliší od imunitního systému jedinců středního věku. I když i zde platí určitá specifika. Imunitní systém starších osob je méně přizpůsobivý. Hůře odpovídá na infekce, se kterými se doposud nesetkal. I odpověď na očkování bývá snížená. Poměrně často dochází ke vzplanutí mnoho let spících chronických infekcí, jako je např. pásový opar či tuberkulóza. Snižuje se intenzita tzv. imunitního dozoru nad nádorovými buňkami. Ve stáří se vrozené poruchy imunitního systému objevují jen velmi vzácně, spíše se jedná o komplikace dalších onemocnění a jejich léčby.  

doc. MUDr. Pavlína Králíčková, Ph.D.