Vyšetření imunity, co vás čeká?

První kontakt je zprostředkován cestou praktického lékaře pro děti a dorost či praktického lékaře pro dospělé. Ten obvykle nemocného odesílá ke spádovému alergologovi a imunologovi. V případě zjištění závažnější poruchy pacient přechází do některého z center, která bývají spojena s fakultními či krajskými nemocnicemi.

Časté infekce – hlavní důvod pro vyšetření

Nejčastějším důvodem indikace vyšetření bývají opakující se infekce. Vyšetření začíná odběrem tzv. anamnézy, tedy historie pacientových obtíží. K vyšetření je vhodné donést příslušnou dokumentaci (doposud provedená vyšetření, závěrečné propouštěcí zprávy z nemocničního pobytu, závěry ambulantních specialistů). Lékař se kromě současných obtíží vyptá např. na rodinnou historii, doposud prodělaná onemocnění, podstoupená očkování, alergie, epidemiologické souvislosti a socioekonomické pozadí. Na základě rozboru získaných informací jsou doporučena vyšetření, která budou provedena na jeho pracovišti či o které požádá kolegy z jiných odborností.

Problémy související s poruchou imunity mají komplexní povahu. V případě častých infekcí horních dýchacích cest, které jsou způsobeny běžnými viry či bakteriemi, bývá pomýšleno na alergický terén, refluxní onemocnění jícnu či chronické ložisko infekce v oblasti mandlí či dutin, u dětí nejčastěji „zvětšenou“ nosní mandli.

Prick testy a další kožní testy

Základem alergologického vyšetření je provedení tzv. kožních prick testů, nejčastěji na vnitřní straně předloktí. Kromě vlastních alergenů je na pokožku aplikována tzv. pozitivní a negativní kontrola, která nám potvrdí, zda pokožka reaguje optimálně a na výsledek testů se lze spolehnout.

Po aplikaci kapky alergenu na kůži se malým kopíčkem lehce naruší pokožka. Odečet ve formě zjištění přítomného pupene a zarudnutí se provádí po zhruba 15 minutách.

V praxi se testy provádějí i u malých dětí, obvykle starších jednoho až tří let. Ve stáří může být reaktivita pokožky přirozeně snížená. Výsledky testů mohou být ovlivněny i některými užívanými léky.

Tam, kde nám testy nedají očekávanou odpověď, je doplněn krevní odběr tzv. specifického IgE na požadované alergeny.

Alergie na některé cizorodé materiály, složky kosmetiky, kovy apod. obvykle zjišťuje kožní lékař, a to provedením epikutánních testů. Tyto testy jsou aplikovány na pokožku zad, 24 hod. přikryty náplastí a následně je odečítán výsledek za dalších 24–48 hodin. Sleduje se vznik pupínků, zarudnutí, svědění, event. puchýřků.

Testování při dýchacích obtížích

Při dýchacích obtížích jsou prováděny další přístrojové testy, jako jsou spirometrie, bronchomotorické testy, vyšetření oxidu dusnatého ve vydechovaném vzduchu nebo vyšetření plicní difúze. Všechny tyto testy jsou zcela nezatěžující a jejich podstatou je „foukání“ do různých přístrojů. Takto se obvykle vylučuje přítomnost astmatu.

V případě potřeby bývá doplněn rtg. plic či podrobnější CT. Při podezření na poškození plicní tkáně se obvykle provádí bronchoskopie (optikou zavedenou do průdušek zjišťujeme vnitřní poměry v plicích) nebo je odebrán vzorek plic (buď v rámci bronchoskopie, či jako drobný operační zákrok).

Poruchy imunity poměrně často vedou ke zvětšeným uzlinám, zvětšeným játrům či slezině, takže k rutinním vyšetřením patří i ultrazvukové vyšetření břicha. Značná část imunitního systému se skrývá pod střevní sliznicí, a proto bývá některým nemocným doporučováno i provedení endoskopických vyšetření, „tzv. hadiček“. Tyto výkony je možné provést i v krátkodobé narkóze.

Vyšetření protilátek v těle

S ohledem na to, že buňky imunitního systému ve velkém množství kolují v krvi, která představuje velmi dobře dostupný materiál, je odběr krve základem vyšetření imunity. Bývá odebíráno obvykle několik zkumavek krve.

Tímto způsobem zjišťujeme, zda tělu nechybí protilátky, zda je v krvi rozložení bílých krvinek správné a zda fungují v dostatečné míře. Dále jsou vylučovány i některé autoimunitní komplikace (vyšetření tzv. autoprotilátek – jedná se o špatné protilátky, které omylem napadají různé vnitřní orgány). Testy je někdy nutno zopakovat či doplnit o podrobnější vyšetření (vyšetření komplementu, speciálních povrchových znaků na bílých krvinkách, vyšetření fagocytózy, cytokinů – působků, kterými mezi sebou buňky imunitního systému komunikují).

V případě zjištěné nízké hodnoty protilátek po prodělaném onemocnění či očkování se lékař nejprve podívá do očkovacího průkazu a následně event. doporučí přeočkování. Lékař potřebuje znát, zda je v době vyšetření imunitní systém nemocného schopen odpovídat na invazi bakterií, které na svém povrchu nesou složky bílkovinné (proteiny) či cukerné povahy (polysacharidy). K tomuto účelu se obvykle používá vakcína proti tetanu a dále proti pneumokokům či břišnímu tyfu. Hladina protilátek je odebírána před očkováním a dále kontrolována za tři až čtyři týdny po očkování. V případě nedostatečné reakce a splnění dalších podmínek může nemocný léčebně dostávat protilátky získané od dárců plazmy, aby byl dostatečně chráněn.

V případě podezření na genetický podklad onemocnění je pacient odesílán ke genetikovi, který opět provede odběr krve. Vzorek je následně vyšetřen ve specializovaných laboratořích.

Léčba poruch imunity 

Po získání všech potřebných informací jsou zváženy další faktory a rizika a je pacientovi doporučen léčebný postup – léčba alergií, odstranění nefunkční nosní mandle, dodávání chybějících vitamínů, doplnění očkování, v lehčích případech podávání léků na posílení imunity.

Jindy je doporučeno dlouhodobé preventivní podávání antibiotik nebo jsou pacientovi podávány protilátky. Nejzávažnější formy onemocnění je nutno řešit transplantací kostní dřeně.

Obtíže vyvolané poruchou špatné koordinace jednotlivých složek imunity jsou dále sledovány a vedeny specialisty příslušného oboru, kde se projevují. Paradoxně bývají podávány léky, které snižují některé imunitní funkce, tedy tzv. imunosupresivní či biologická léčba, protože porucha imunity neznamená vždy jen nedostatek, ale také přebytek či určitý chaos v jejím fungování.

Nedílnou součástí vrozených onemocnění je genetické poradenství v rámci založení rodiny.

doc. MUDr. Pavlína Králíčková, Ph.D.
Ústav klinické imunologie a alergologie LF UK a FN Hradec Králové