31. 7. 2020
Antibiotika (ATB) se používají v léčbě infekcí způsobených bakteriemi. Buď přímo likvidují bakterie, nebo zpomalují jejich růst. U pacientů s primárními imunodeficiencemi (PID) se také někdy užívají jako profylaktická (preventivní) léčba, jejímž cílem je chránit pacienta před bakteriálními infekcemi nebo snížit jejich opakování či závažnost průběhu.
Podávání antibiotik u jedinců s PID má svá specifika. Hlavní rozdíly oproti běžné populaci jsou tyto:
- Delší cyklus a vyšší dávky – pacient s primárními imunodeficiencemi obvykle užívá ATB 2 týdny, případně i déle. Snaha je zabránit tím návratu choroby nebo opakování infekce.
- Rezervní ATB po ruce – některým pacientům může lékař předepsat tzv. rezervní balení léků „na doma“ pro případy akutní potřeby. Pro tyto situace bývá nutné přesně stanovit, za jakých okolností má pacient léky užívat. Nemocný si pak zaznamená údaje o obtížích a průběhu antibiotické léčby.
- Profylaktická ATB – tyto léky jsou pacientovi předepisovány zpravidla na výrazně delší dobu s cílem snížit počet a závažnost infekcí. I zde pochopitelně platí, že je nutné užívat léčivé přípravky přesně v souladu s doporučením lékaře i příbalovou informací.
Pro koho jsou nezbytná antibiotika
Kolik přesně jedinců s primárními imunodeficiencemi užívá antibiotickou profylaxi, není známé. Závisí to především na typu imunodeficitu nemocného. „U některých typů onemocnění ji musí užívat každý pacient, a to celoživotně, v jiných případech jen po určitá období na základě vývoje jeho zdravotního stavu nebo například epidemiologického rizika (práce ve školství, zdravotnictví atd.),“ uvedla imunoložka MUDr. Pavlína Králíčková s tím, že pravidlem bývají antibiotika u nemocných s buněčnými či kombinovanými imunodeficity a dále s poruchami fagocytózy (schopnost buněk pohlcovat cizorodé částice). Další skupinu tvoří také jedinci s lehčími formami imunodeficitů, u kterých není podávání protilátek z různých důvodů možné.
Antibiotika je možné v případě profylaxe podávat samostatně nebo v kombinaci s jinými léčivy, například s imunoglobuliny. Rozeznáváme profylaxi sezonní (například jen v zimních měsících) a celoroční. Lékař pacientovi vybírá konkrétní druh ATB na základě více okolností. Určující je jednak konkrétní typ primární imunodeficience a také pochopitelně místo výskytu zánětu, tedy například v oblasti plic, ve vedlejších nosních dutinách či ve středouší. V úvahu je zároveň nutné vzít kultivační vyšetření (výtěry), laboratorní vyšetření a příslušná odborná doporučení. Podle MUDr. Králíčkové je praxe v tomto ohledu do značné míry ovlivněna místními zvyklostmi. „Obvykle se volí antibiotika bakteriostatická, tedy zpomalující růst bakterií. Z lékových skupin se nejčastěji používají makrolidy a sulfonamidy,“ uvedla k obvyklé praxi v České republice imunoložka.
Lékař také bere v potaz specifické požadavky a obavy pacienta, které se mohou týkat například intervalu podávání léků či nežádoucích účinků. Dlouhodobou antibiotickou léčbu je vždy nutné pečlivě monitorovat a pravidelně vyhodnocovat. Pokud není její efekt optimální, je namístě buď změnit typ léků, anebo terapii přerušit zcela.
Hrozí riziko rezistence?
Pacienti zpravidla snáší antibiotickou profylaxi velmi dobře. Je však nutné brát v potaz, že je nutné o preventivní antibiotické léčbě vždy informovat jiného lékaře, pokud bude chtít nemocnému nasadit jakékoliv jiné léky. Tím se zamezí možným lékovým interakcím, které mohou vyvolat nežádoucí účinky nebo ovlivnit efekt léčivých přípravků.
V souvislosti s dlouhodobým užíváním antibiotik je také diskutována otázka rezistence vůči těmto lékům. U pacientů s PID však nebyla popsána. Stejně tak nejsou k dispozici studie, které by prokázaly, že u pacientů primárními imunodeficiencemi je vhodné pravidelně každých pár měsíců měnit typ antibiotik. Podle současných poznatků platí, že ve snaze minimalizovat riziko vzniku rezistence je především důležité užívat léčiva přesně v souladu s doporučením lékaře.
„Větší riziko vzniku rezistence než z preventivního podávání vidím v neuvážené indikaci antibiotik obecně. Mám tím na mysli především běžná virová onemocnění, která jsou zcela nepodloženě léčena antibiotiky,“ uvedla MUDr. Králíčková.
Někdy je zapotřebí podávat ATB nitrožilně
Lékař by měl být informován o nežádoucích reakcích, především alergiích, které se u pacienta v minulosti v souvislosti s užíváním antibiotik vyskytly. Jinak by mohlo dojít k závažnému ohrožení jeho zdravotního stavu. Také je důležité léčbu ATB předčasně neukončovat bez konzultace s lékařem.
V některých případech, především u nejzávažnějších infekcí, je zapotřebí podávat antibiotika nitrožilně. Důvodem může být i fakt, že některá léčiva nejsou při perorálním podávání tak účinná nebo se nevyrábějí v tabletové formě. Injekční aplikaci ATB zpravidla doprovází hospitalizace.
(lek)
