Není porucha imunity jako porucha imunity

Být nemocný je přirozenou součástí našeho života. O tom, jak často a jak závažně, rozhoduje nejen náš imunitní systém, ale i řada dalších okolností. Při vyšetření často nemocného dítěte je proto úkolem dětského imunologa od sebe odlišit dítě zdravé, dítě s opožděným vyzráváním imunity a dítě s vrozenou poruchou imunitního systému. Někdy to je poměrně nelehký úkol.

Na začátku je vhodné si připomenout, jak to s naším imunitním systémem vypadá v době narození a jaký vývoj následuje. Velice zjednodušeně lze říci, že imunitní systém donošeného dítěte je již velmi dobře vybaven k boji s narušiteli. Chybí mu však to nejdůležitější ‒ zkušenosti. Jednotlivé buňky imunitního systému se učí vzájemně komunikovat. Cvičí se v rychlé a účinné odpovědi. Teprve se vytváří paměť, která velmi dobře pomáhá při opakovaných infekcích. Kůže a sliznice celého těla jsou osidlovány miliardami virů, bakterií i plísní, se kterými náš organizmus žije po celý život. Všechny pochody postupně vyzrávají.

První protilátky dítěti dodává maminka

Aby v tomto křehkém období nehrozilo nepřiměřené nebezpečí, poskytuje maminka svému dítěti pomoc. Již v průběhu vývoje v děloze dochází přes placentu k aktivnímu přenosu maminčiných paměťových protilátek do krve dítěte. Miminku pomáhají několik prvních měsíců, než jsou zcela spotřebovány. Při kojení získává novorozenec z mateřského mléka další protilátky, které chrání především sliznice. První mléko je nazýváno mlezivo či kolostrum. Nemá sice tak významnou výživovou hodnotu, obsahuje však řadu dalších látek, a dokonce již řádně vycvičených lymfocytů, které v prvním období dítě pomáhají chránit.

Dvě slabiny imunitního systému malého dítěte

Opomenout nelze dvě důležité slabiny. První je omezená schopnost miminka efektivně bojovat s bakteriemi, které jsou obaleny pouzdrem obsahujícím dlouhé řetězce cukrů. Jedná se zejména o pneumokoky a meningokoky. Imunitnímu systému to trvá asi dva roky, než se jim naučí efektivně bránit. Proto je doporučováno očkování. Druhou slabinou jsou naše sliznice. Protilátky, které je pomáhají chránit, se vytvářejí nejpomaleji. Dospělých hodnot dosahují až ve školním věku. To u malých dětí přispívá k častým onemocněním horních cest dýchacích.

Opožděné vyzrávání imunity

Imunolog tak musí rozhodnout, zda nemocnost odpovídá přirozenému stupni zralosti imunitního systému, nebo zda je přítomen problém. Nemusí se však hned jednat o imunodeficit. V řadě případů jde jen o opožděné vyzrávání. Je to jako v běžné škole. Někomu jde učení snadno a rychle, jiného dost potrápí. Tady je nezbytné se obrnit trpělivostí a léčit jednotlivé infekce, jak vyžaduje jejich povaha a závažnost. I když se nám to nelíbí, ne vždy mají efekt různé přípravky posilující imunitní systém či vitamíny zakoupené v lékárně. O jejich užívání je vhodné se vždy poradit s dětským lékařem, alergologem či imunologem. Potřeba nebývají ani nějaká zásadní opatření v domácnosti, při kontaktu s ostatními dětmi či razantní úpravy jídelníčku. O případném odložení docházky do školky opět rozhodne dle zkušeností váš praktický lékař. Pokud má dítě pestrou stravu, běhá hodně venku a třeba se i otužuje, stačí jen vyčkat. Zde bývá pravidlem, že méně je někdy více. Rozhodně však zbytečně neodkládejte pravidelná očkování ze základního očkovacího kalendáře!

Tvorba vlastních protilátek se může zpozdit

Jindy je deficit závažnější, přesto stále nemusí jít o zásadní problém. Poměrně často se zpožďuje tvorba vlastních protilátek. Hovoříme o tzv. přechodné hypogamaglobulinémii v dětství. Dojde k situaci, kdy mateřské protilátky byly již dítětem spotřebovány a vlastní ještě nejsou v dostatečné míře vyvářeny. Často se problém nemusí projevit, pouze v důsledku náhodného laboratorního nálezu, a dítě je zdravé. Jiné části imunitního systému totiž tento nedostatek kompenzují. Jen u těch nejzávažnějších projevů se po krátkou dobu malému pacientovi podávají protilátky izolované z plazmy dárců a/nebo preventivní antibiotika. Ani v těchto případech není doporučeno odkládat očkování, které je naopak velmi prospěšné. Děti jsou dále sledovány, ve většině případů dochází k normalizaci stavu do dvou, nejdéle do čtyř let věku. Pokud ne, jedná se obvykle o vrozený imunodeficit, který bude člověka provázet po celý zbytek života. Pak bude záležet na dalších okolnostech, jak často a jak intenzivně se bude projevovat.

Vrozené poruchy imunity

Za jinými, obvykle závažnějšími onemocněními se již od začátku ukrývá jednoznačně vrozený imunodeficit, ať již postihující tvorbu protilátek, nebo zasahující do funkce dalších buněk imunitního systému. Tento problém je nezbytné rychle odhalit a řešit. Podle závažnosti situace bývá nutná transplantace kostní dřeně, dodávání dárcovských protilátek nebo dlouhodobé preventivní podávání antibiotik. Pokud se nepodaří deficit vyřešit transplantací (v budoucnu třeba genovou terapií), je léčba obvykle nutná celoživotně. K odlišení nám napomáhá 10 varovných známek primárních imunodeficiencí.

Neexistuje žádná dolní věková hranice, od které lze dítě vyšetřit imunologem. Vyšetření je možné v kterémkoli věku. Někdy je rozuzlení snadné a rychlé, jindy si na odpověď musíme počkat déle. Čas nám ukáže další vývoj. Doporučení k vyšetření odborníkem vám na základě svých zkušeností poskytne dětský lékař.

Autorka článku: MUDr. Pavlína Králíčková

Zdroje:

Zaregistrujte se zdarma
k odběru zpravodaje

Partneři

Reference: 1. Primary Immunodeficiencies (PID) Driving Diagnosis for Optimal Care in Europe – European Reference Paper. Available at http://www.worldpiweek.org/resources/key-policy-documents (Last accessed September 2016). 2. PI Week leaflet. Available at http://www.worldpiweek.org/sites/default/files/article_docs/Common%20questions%20about%20PI%20answered_0.pdf (Last accessed September 2016). 3. Primary immunodeficiency in adults. IPOPI 2012. Available at http://www.worldpiweek.org/sites/default/files/article_docs/PIDs%20in%20adults.pdf (Last accessed September 2016).


Tato webová stránka je určena pouze pro vzdělávací účely a neslouží jako náhrada za lékařskou pomoc. Pro diagnostiku či léčbu svého zdravotního stavu se obraťte na svého lékaře.